1. |
Unavenej
05:27
|
|||
UNAVENEJ
jsem unavenej ze všech dobrejch přátel
co beze slova z očí zmizí
najednou koukáte, co kolem sebe máte
nikdo ten bordel neuklízí
jsem unavenej ze všech planejch slibů
a z prázdnejch řečí vyhejbavejch
takový divadýlko – jak já k tomu přijdu?
když bereš, tak i sem tam dávej
jsem unavenej z každý tvojí otázky
a z toho, žes mě chtěla bez lásky
jsem unavenej z každýho, kdo nalít
kdo nečte, neposlouchá zprávy
kdo sebe i ty druhý stokrát musí spálit
lidi, co máte místo hlavy?!
a jsem unavenej ze všech rychlejch soudů
z toho jsem vážně dávno vyrost
blázni se radujou, že plujou proti proudu
nevlídná, mstivá zarputilost
silnější nepochybně přežije
skládáte písně bez poezie
jsem unavenej z osamělejch tejdnů
z tichý tmy tam, kde spaly děti
Johnny Cash z fotky na mě přisámbohu kejvnul
hledám tvý tělo po paměti
a jsem unavenej z nekonečný práce
pro blbý jméno na obálce
jednoho dne se člověk prostě začne ztrácet
to že jsem já, ta tečka v dálce?
jsem unavenej z vašich mrtvejch pohledů
jako když marně sekáš do ledu
jsem unavenej z opileckejch kydů
o zaprodaným pronárodě
sto roků na cestě – no jak já k tomu přijdu?
kdo je tu lhář a vrah a zloděj?
a jsem unavenej z každýho, kdo věří
že zlo je jinde, v někom jiným
co říká: to my ne, my chtěli jenom přežít
a nikde žádnej pocit viny
jsem unavenej z krve v přímým přenosu
jako když v poli šlápneš na kosu
|
||||
2. |
Běžel jsem za obzor
03:30
|
|||
BĚŽEL JSEM ZA OBZOR
běžel jsem za obzor
stráň plná světel
pomalej volnej pád
zavátým světem
volal jsem o pomoc
zima se leskla
lavina myšlenek
ozvěna ze skal
lyžaři u cíle
znaveným zrakem
objali horizont
s letícím ptákem
pusto až na pár děr
po těžkých botách
někdo tu ztratil směr
napsal to v notách
kouří se z chalupy
a v bílém tichu
samota rozkvetla
má divnou příchuť
uctivý k temnu hor
a jejich délce
běžel jsem za obzor
k souhvězdí Střelce
|
||||
3. |
Archeolog
02:16
|
|||
ARCHEOLOG
archeolog čeká
na bezměsíčnou noc
jedinej záblesk světla
a všechno bude v háji
oči si brzy zvyknou
zdá se, že vrásky hory ožívají
Komenský čeká
až vyplní se soud
proroků spílajících
těm, kdo si sedli na trůn
učitel marodů
je pro smích už i bláznům
Hemingway nevěřil
na žádnou ztracenou generaci
to jen já zanikám
panika
kdovíkam letí ptáci
letí ptáci
čínskej mudrc čeká
o nic se opírá
má tisíc životů
a deset tisíc smrtí
strom starší nežli les
můj kumpán z mokrý čtvrti
Hemingway nevěřil
na žádnou ztracenou generaci
to jen já zanikám
panika
kdovíkam letí ptáci
letí ptáci
archeolog čeká
na bezměsíčnou noc
|
||||
4. |
Zrcadlo
01:57
|
|||
ZRCADLO
stojí tu jak zrcadlo
mý hlouposti a čeká
až na ni promluvím
pak vezme střepy slov
a zkrvavenou rukou
hodí mi je zpátky do huby
obrátí naruby
kůži mýho hněvu
za smíchem bez úsměvu
schovává smečku plků
jako sladkou tečku
život ji doběh
dostává se do oblasti činů
který nevysvětlí
ani sama sobě
hlasitě chřestí
svým ničím
nepodloženým
sebevědomím
když střílím ostrejma
je ve střehu a uhne
ještě mi stihne ránu vrátit
sice vůbec neví
proč jsem vystřelil
ale vidí cíl
a rovnou pálí
div že jsme se
vůbec někdy milovali
|
||||
5. |
Zkurvený léta
04:52
|
|||
ZKURVENÝ LÉTA
sliby a promarněný dětství
nezodpovědná, slepá dospělost
ti dva už spolu dávno nespí
blázen, kdo mezi nima stavěl most
a jejich hry jsou vážně mimo
dobro v nich nevítězí nad špínou
vlečou se nekonečnou zimou
bezbarvou pustinou
zkurvený léta
zkurvený léta
zkurvený léta
zkurvený léta
po ránu vždycky obzor zjasněl
večer se proměnila na ostrov
v zoufalství psal jí krásný básně
nečetla ani jednu – škoda slov
nikdy už z toho svýho ticha
nevyjde – že prej ani náhodou
to jim ten love song rychle vychlad
sám s hlavou pod vodou
zkurvený léta
zkurvený léta
zkurvený léta
zkurvený léta
neláska přetavená ve smích
a kolem krku uvázanej drát
ti dva, co s nima ten kříž nesli
naštěstí by štěstí mohli rozdávat
řekla mu, že má málo přátel
vzdálili se mu i ti nejbližší
když se ho ptáte: jak se máte?
dělá, že neslyší
zkurvený léta
zkurvený léta
zkurvený léta
zkurvený léta
|
||||
6. |
Nejsi má
03:45
|
|||
NEJSI MÁ
malinko opilí
to nepotrvá věčně
hřej, nebo zešílím
podzim je nebezpečnej
pod suchým deštníkem
co je to za období?
dál už nic neříkej
prosíš mě a já zlobím
nejsi má
tak proč tady zacláním?
nejsi má
tak k čemu to vyznání?
nejsi má
je to jak brát měsíc do dlaní
přišel jsem z daleka
z druhýho konce města
pošli mě do někam
nikdy jsem za nic nestál
pevně tě objímám
miluju se s tvou krásou
očima smutnýma
vítr si zpívá love song
nejsi má
tak proč tady zacláním?
nejsi má
tak k čemu to vyznání?
nejsi má
je to jak brát měsíc do dlaní
|
||||
7. |
Sfoukni ten plamen
04:25
|
|||
SFOUKNI TEN PLAMEN
zatmění slunce
egyptská tma
poslepu skočím
dotknu se dna
nebraň tý touze
a nech ji růst
na první pohled
po prvním blues
víš o mně všechno
dobře tě znám
den píše deštěm
po šedejch zdech
že do tvejch očí
soumrak si leh
marně se bráníš
máš krásnej hlas
požár tvejch rtů jsem
polibkem zhas
sfoukni ten plamen
dojde ti dech
do slabin bodám
tvou něžnou smršť
a je to jízda
pevně mě drž
nemůžu čekat
musím to říct
dovol mi, lásko
z kůže tě svlíct
divoká řeka
hluboká strž
na zlatý stránky
hradčanskejch střech
inkoustem noci
krví nás všech
nadrásám báseň
když budu chtít
triangl vášně
zažeň ten cit
sfoukni ten plamen
dojde ti dech
|
||||
8. |
Budu tvý tajný eso
03:37
|
|||
BUDU TVÝ TAJNÝ ESO
uvil jsem ze snů kytku
přišel jsem o rozum
v krajině bez nábytku
a do větrnejch strun
plete se sykot hada
a slunce nezapadá
tvý tetovaný záda
putuju ke tvejm rtům
všechno, co musíš vědět
řekli jsme objetím
na skálu k Andromedě
s Orfeem v podsvětí
vyrážím celej žhavej
vstříc drakům sedmihlavejm
prosím tě, nepřestávej
má ztráto paměti
ruce se trochu třesou
vzdorujem závrati
budu tvý tajný eso
vím to jen já a ty
kdo v tobě neuhoří
v očích se utopí
bezhlavě plení, boří
bojuje s kyklopy
škrtni, co nehodí se
pár básní v rukopise
škrtni i tuhle píseň
dřív než ji pochopím
ruce se trochu třesou
vzdorujem závrati
budu tvý tajný eso
vím to jen já a ty
postav mě, lásko, před soud
svůj účet zaplatím
budu tvý tajný eso
srdcový tajný eso
vím to jen já a ty
|
||||
9. |
Berlín
03:57
|
|||
BERLÍN
vyjeli jsme už za tmy
život byl chvilku fajn a dal se snést
měl jsem tě plnou hlavu
nechtěl jsem zkoušet žádnou trapnou lest
čekal jsem na tvý slova
a kdyby už nic nepřišlo, tak dík
zvedlas mě, holka, ze dna
přiznávám, že jsem si na tebe zvyk
u Braniborský brány
pasou se koně bájnejch hrdinů
v duši mám celkem čisto
zrovna si nedávám nic za vinu
v noci jsem přešel čáru
takový naše tajný neštěstí
píšu si s tebou o snech
v davu na Postupimským náměstí
beru to jako šanci
abych si v písních milosrdně lhal
opravdu nejsem krásnej
a taky nemám žádnej zvláštní dar
poslední noční S-Bahn
krvavej šrám na tváři měsíce
zpíval mi živej Dylan
a teď jsem králem týhle ulice
do hotelu se loudám
bary na Friedrichstraße zavíraj
chtěl bych se s tebou líbat
píšeš mi, žes už spala – tak good night!
beru to jako výzvu
abych si splnil to, co nesmí bejt
má zakázaná dámo
v duchu mě objímej a zahřívej
říkali mi, že Berlín
na puklý srdce je ten správnej lék
nechám to plout a cítím
hluboko pod zem zakopanej vztek
postavit všechno znova
a ze zlejch duchů uplácat svůj stín
pozejtří se ti vrátím
a vůbec se tě neptám, jestli smím
|
||||
10. |
||||
ZÁTIŠÍ S NEPOPSANOU STRÁNKOU
nejlíp mi bylo ve tvý náruči
půl druhý ráno, stojím u okna
jako kluk jsem sledoval
krátery na Měsíci
můj dětskej dalekohled
kde mám tu stavebnici?
takhle mě ještě nikdo nesejmul
zátiší s nepopsanou stránkou
whisky s ledem
prázdnej stůl
a zrůdy mašírujou krajinou
jsme tady špatně, v tomhle století
máme se milovat
dvě duše z milionu
tak nad čím ještě bádáš?
vzdát se tě? kvůli komu?
jak skončit něco, co jsem nezačal?
známe se od stvoření světa
tmy a světla
hor a skal
když zavřu oči, hned tě uvidím
zase ti něco šeptám do vlasů
vím přesně, kolikrát
zažil jsem tenhle pocit
vůbec nic nevyřeší
dálka a ticho noci
jak blázen jsem ti do života vpad
jak blázen vždycky nedopovím
stejnou větu:
mám tě...
|
||||
11. |
||||
BUBNOVÁNÍ NA PODZIMNÍ LISTÍ
na podzimní listí padá déšť
prsty na zmoklý sklo bubnuješ
napsal bych ti, že nemůžu spát
sedřel bych ti kůži z nahejch zad
chtěl jsem ti dát ještě jeden song
na desce se točí Dave Van Ronk
v New Orleansu slunce vychází
samý příkazy a zákazy
nepotřebuješ mý zpívání
nebudu tě líbat do dlaní
svírá se ti srdce, já to vím
na podzimní listí padá stín
|
||||
12. |
||||
PROČ UŽ PYTHIE NEVĚŠTÍ VE VERŠÍCH
dřív se lidi nebránili múzám
nechali se od nich snadno svést
Leonarde, kde je tvoje Suzanne
Paridův soud, Afroditin trest
dřív svý lásce každej uměl zpívat
dneska tóny lyry budí smích
a ty si sem přijdeš
ňákej Plútarchos
a ptáš se
proč už Pythie nevěští ve verších
proč už Pythie nevěští ve verších
všichni kolem tvářej se tak přísně
žádná banda lstivejch Erótů
střelou vykoupanou v žáru písně
neprobudí nás dva k životu
vnitřní hlas, co vedl nás tmou černou
v moři prázdnejch řečí dávno ztich
a ty si sem přijdeš
ňákej Plútarchos
a ptáš se
proč už Pythie nevěští ve verších
proč už Pythie nevěští ve verších
od tý doby, co mi vládne rozum
zfetovaná vědma ztrácí fór
všude vidím jenom samou prózu
řekám neříkám okapy hor
dřív jsem uměl uhádnout svůj osud
teď se topím v milosrdnejch lžích
a ty si sem přijdeš
ňákej Plútarchos
a ptáš se
proč už Pythie nevěští ve verších
proč už Pythie nevěští ve verších
|
||||
13. |
Lamači srdcí stárnou
06:43
|
|||
LAMAČI SRDCÍ STÁRNOU
lamači srdcí stárnou
o něco hůř a dřív než prostej lid
za každou lásku marnou
jeden vlas jako dlouhá bílá nit
za každou vdanou dámu
za její těžko dobejvanej klín
a kdo jinýmu jámu...
v duši jim hlodá spousta malejch vin
lamači srdcí sváděj
hlasem a milujou se pohledem
v noci je každej mladej
a tramvaj nejede a nejede
přiviň se ke mně jemně
co ze mě zbylo, hrozně rád ti dám
tolik jsem jich zas neměl
ten třetí tady nikde nehlídá
po ránu cejtím léta
jako když do baráku zatejká
svejch běsů ptám se: jste tam?
a cesta zpátky k sobě daleká
hlava se často mejlí
holka, v mejch písních visí temnej mrak
užiješ si je nejlíp
když rozkročmo si sedneš na reprák
lamači srdcí lžou si
a nesmírně jim ta lež lahodí
prošedivělý fousy
denně se někdo hezčí narodí
a lakovaný nehty
putujou hřívou slunce západu
duchem jsem pořád šlechtic
pošli mě ke všem čertům a já jdu
lamači srdcí lejou
pak do básně se krásně udělaj
třicítky se jim smějou
za čtyřicítkou šli by světa kraj
k večeři vztek a vítr
k snídani vzpomínka na její smích
zpod kůže si ji vytrh
upustil slzu – pak ji zase zdvih
|
Michal Bystrov Prague, Czechia
Novinář se zaměřením na hudební publicistiku, písničkář se zálibou v blues a folkrocku. Skládá, překládá, píše poezii. Inspiraci bere od lidí, kteří by se jinak potkali jen stěží: třeba od Jiřího Suchého a Boba Dylana. Jeho básničky by prý potřebovaly zhudebnit, písničky by se lépe četly jako básně. Z příběhů má nejraději Dona Quijota, z pití skotskou. V jedenadvacátém století je omylem. ... more
Streaming and Download help
If you like Michal Bystrov, you may also like:
Bandcamp Daily your guide to the world of Bandcamp